Žakéři - historická a historizující hudba

Zobcová flétna

Pochází z lidové píšťaly a má obdobnou konstrukci. Hráč fouká do naústku, vzduch se v rezonanční komoře dělí na dva proudy,z nichž jeden flétnu opouští štěrbinou a druhý, vibrující, prochází rovnou trubicí.

Díky snadnému ovládání je oblíbeným nástrojem již od středověku. Dnešní zobcové flétny jsou ale konstrukčně složitější, díky složení z více části je také umožněno ladění těchto nástrojů.

Gemshorn

Jedná se o středověký nástroj flétnového typu vyrobený z rohů skotu nebo kamzíka. Používal se zhruba do poloviny 16. století. Výška základního tónu a tím i celkové ladění nástroje závisí na velikosti rohu. Jemného zvuku tohoto nástroje /něco mezi zobcovou flétnou a okarínou/ využívali původně pastýři k uklidňování zvířat ve stádu.

Šalmaj

Tento dřevěný dechový nástroj s dvojitým plátkem (strojkem) a kónickým vývrtem.je předchůcem hoboje a anglického rohu. Je pravděpodobně orientálního původu a do Evropy se dostala během křižáckých válek, kdy Saracéni využívali k zastrašení protivníka velké vojenské kapely sestávající především ze šalmají, trubek a bubnů. V mnoha zemích přetrval v rozličných podobách do současnosti a je hojně využíván v tradiční lidové hudbě, např. dulzaina (příp. chirimía) ve Španělsku, charamela v Portugalsku nebo ciaramella v Itálii.

Kornamusa

Tento hudební nástroj byl velmi detailně popsán v Pretoriově knize z roku 1619, ale do dnešních dob se nedochoval žádný exemplář, podle něhož by bylo možné zrekonstruovat přesnou podobu tohoto nástroje. Z dobových vyobrazení víme, že se jednalo o dvouplátkový nástroj podobný krumhornu a určený především pro použití vevnitř s poměrně jemným tónem. Byl rozšířený v celé západní Evropě, ale známý pod různými názvy.

Více o nástroji viz:

Kvinterna

Je středověký nástroj s plochou zadní deskou, třemi nebo čtyřmi střevovými strunami obvykle ve zdvojeném tažení a opražcovaným hmatníkem.

Jelikož je ve středověkých pramenech obstojný zmatek ohledně terminologie, můžeme tvrdit pouze to, že kvinterna se dnes u nás říká všem středověkým drnkacím nástrojům velikostí zhruba odpovídajícím mandolíně. Kvinterna byla zřejmě nejvíce rozšířená mezi dvanáctým a patnáctým stoletím, později její obliba klesala, název se ovšem dále používal pro různé nástroje z kytarové rodiny. Původní nástroje byly obvykle monoxyly (tedy vyrobeny z jednoho kusu dřeva), co do tvaru se různily. Do třináctého století měly dva ozvučné otvory, podobně jako fiduly, později pak jen jeden. O ladění je možné vést vášnivé spory, dnes se běžně používají dvě, která podle středověkých pramenů příslušela fidulám. Jsou to: a-d'-a'-d a g-d'-g'-d.

Více informací o kvinernách:

Fidula

Jedná se o smyčcový hudební nástroj užívaný v Evropě asi v 9. až 16. století. Fidula měla třídílnou rezonanční skříň (víko, dno, luby) a obvykle 4 až 5 strun.Byla nejpopulárnějším a nejzobrazovanějším smyčcovým nástrojem středověku. Z fiduly se koncem 15. století postupně vyvinuly staré violy (da braccia, da gamba).

Více o fidulách:

Buben a jiné bicí nástroje

Zvuk bubnu je vyvolán chvěním napjaté blány, pro jejíž výrobu se používala kůže domácích zvířat. Jednotlivé nástroje se pak od sebe lišily především tvarem korpusu, velikostí blány a mechanismem pro její napínání, tedy ladění. Hrálo se zřejmě jak paličkami, tak rukou.

Kromě bubnů používáme i tamburíny potažené kůži a doplněné plíšky a rolničkami, které se při úderu rovněž rozezní, dále pak ozvučná dřívka a rolničky.